Stockholm, Švédsko, léta Páně 1989. Tomas Skogsberg, guru skandinávské extrémní kultury, právě diriguje ze svého producentského trůnu práce na dalším z řady stylotvorných záznamů. Ve studiu Sunlight se tentokráte snaží krotit struny, paličky a hrdla neotesaní mlíčňáci ENTOMBED, pohrobci slavných průkopníků NIHILIST a jedna z největších nadějí severského kovu smrti zároveň. Výsledek stojí za to, nově vzniklé album „Left Hand Path“ se s odstupem času stane death metalovým slabikářem, esenciální učebnicí pro začátečníky a samozřejmě i jedním z mnoha kultů švédské scény přelomu devadesátých let.

Kořeny kapely však sahají ještě mnohem hlouběji do historie, do předpotopních časů, kdy místní luhy a háje okupovaly prvotní formy života jako CORPSE, GROTESQUE, CARBONIZED nebo již jednou jmenovaní NIHILIST. Právě z popela zaniklé nihilistické mašinérie povstaly dvě stěžejní uskupení severských death metalových dějin – prvním byli právě ENTOMBED a druhým neméně proslulí válečníci UNLEASHED. Obě kapely jsou tu i dnes, ovšem zaujímají diametrálně odlišné pozice. Zatímco Hedlundova kohorta se za celou dobu své existence absolutně nezměnila, ENTOMBED absolvovali krkolomnou vývojovou cestu a podařilo se jim získat statut poměrně inovativní kapely (pravda, i za cenu více či méně smysluplných stylových veletočů). Budoucí experimentování skupiny však nyní necháme ležet ladem (přiznám se, že celkem s radostí, protože nahrávky po „Wolverine Blues“ (1993) mi říkají jen velmi málo), neb se hodláme věnovat samotným počátkům tvorby ENTOMBED, konkrétně pak debutovému albu „Left Hand Path“.

Švédská death metalová odnož, na rozdíl od té americké, nikdy nesázela na přehnanou techničnost a co největší komplikovanost, ale spíše na přímočarost, živelnost a hlavně atmosféru. Zvláště typickým poznávacím znamením je onen nezaměnitelný „chrastivý“ zvuk kytar, kterým byly vybaveny prakticky všechny nahrávky, které kdy vznikly v útrobách bájného Sunlightu. Hudební architekt Tomas Skogsberg nezaváhal ani v případě „Left Hand Path“, ba co víc, dovolím si tvrdit, že právě na prvním albu ENTOMBED dosáhlo jeho produkční snažení vrcholných výsledků. Svoje maximum dozajista odvedla i čtveřice holobrádků, neboť ze svých nástrojů vymačkala to nejlepší, co bylo možné v devadesátém roce slyšet. Hlavně zběsilá kakofonická sóla čekající na každém rohu jsou skutečně nadstandardní, navíc výtečně zapadají do pevných základů tvořených tradičními houpavými riffy a důraznou strojovou rytmikou. Oproti tvorbě NIHILIST se jedná o jasný kvalitativní krok vpřed, ostatně čtyři převzaté a patřičně upgradované skladby z repertoáru Nihilistů to více než jasně deklarují. Pro další důkazy není nutno chodit daleko, hned první položkou je totiž nesmrtelný titulní song, který musí bezpečně identifikovat i deather–začátečník. To samé beze zbytku platí i o kultovní skladbičce „But Life Goes On“.

„Left Hand Path“ je jedním z nejvíce klasických vzorků severského death metalu. Ač ENTOMBED jako jedni z mála nezachovali tomuto skvostnému umění svoji trvalou přízeň, jejich debutové album společně s následovníkem „Clandestine“ (1991) zůstane navěky zapsáno v kronice švédského chrastění zlatým písmem. Nostalgická záležitost, která ani po šestnácti letech existence neztratila nic na své aktuálnosti.